Ahoj stavebníci! Já jsem Bára, je mi čtvrtstoletí a jsem vystudovaná lékařka. A budu předělávat byt. Teď si určitě říkáte, jak taková koza, může sama rekonstruovat byt. No popravdě já to taky moc nevím. Uvidíme, jak to dopadne. Džte mi palce!
K rozhodnutí, že si pořídím byt, jsem dospěla koncem roku 2017, byt jsme koupili někdy v dubnu a teprve poslední víkend v srpnu jsme tam prvně kopli. Proto první článěk až teď, když už je jisté, že to nějak dopadne.
Moje nároky na byt nebyly velké, chtěla jsem levný byt v Ústí nad Labem, kam se budu stěhovat. Podmínka byla hotová koupelna, abych nemusela předělávat ještě to. Na začátku ledna jsme se jeli s Petrem, tohle jméno si zapamatujte, bude tu často, je to můj přítel a budoucí manžel, podívat na dva byty. První byl kousek od vody, ve 4. patře zděného domu s dvanácti partajemi. Byt prodával sám vnuk majitelů. Podle fotek měl být slušný, slunný, 2+1 s balkonem, parketové podlahy. Když jsme do bytu vešli, staly se dvě věci: první, co nás zaskočilo, byl stav bytu. V minulosti do bytu zateklo ze střechy, takže na stropě byly mapy. V koupelně byla vyřezaná díra do stěny na pračku. Takový vchod pro trpaslíky. Druhá věc byla atmosféra bytu. Genius loci! Já věděla, že z tohohle bytu dokážu udělat pěkný domov. Pan majitel nám i prozradil, že plánovali přestavbu na 2+kk a že to jde udělat. Cena byla hezká a ještě se nám podařilo ji o 25 tisíc usmlouvat.
Druhý byt byl v paneláku. Krásný výhled na město, výtah. Ale PANELÁK. Petr nikdy nebydlel v paneláku a nechápal, co mám stále proti umakartové koupelně, když to viděl, tak pochopil. Tento byt byl sice o asi dvěstě tisíc levnější, ale taky o 20 metrů menší a musela by se dělat koupelna a neměli bychom vlastní ložnici.
Když jsme skončili s prohlídkami, seděli jsme v autě a Petr mi povídá, abych něco řekla. Já že ne, že musí první on. Je to jasné, který to bude že? Povídá a jasné to bylo. To jsou blázni, berou první byt, ve kterém byli na prohlídce. My jsem byli asi ve dvaceti a stejně jsem se nakonec rozhodli si postavit vlastní dům. Jo, jsem trochu střelec a uvidíte, že hodně věcí řeštím takto.
Měli jsme velkou kliku s pánem, který byt prodával. Byl to slušný člověk a co řekl, to platilo, a jednání s ním bylo výborné. Moc děkuji. Prodej proběhl vlastně v pohodě, žádný velký zásek nebyl. Brali jsem si hypotéku, kde naštěstí taky nebyl problém. Jen to všechno strašně dlouho trvá. To je lhůta tři týdny tady, měsíc tam a letí to jak blázen. Původně jsme chtěli na těch pár měsíců sehnat nějakého nájemníka, ale nakonec to neklaplo a v bytě bydlel můj bratránek. No bydlel. To je silné slovo, spíš tam tak squatoval, když byl zrovna na škole v Ústí. Dvakrát v týdnu spal na karimatce v bytě bez záclon a závěsů, sousedi prý měli pré.
Pak přišlo na řadu přepisování elektřiny a plynu. Plyn jsem chtěla zrušit úplně a elektřinu přepsat na jiného dodavatele. Tohle je úplně to nějhorší. Vyřizování s úředníky. Jeden mi řekne, přines tohle, já to přinesu, a druhý mi řekne, proč to nosíte, to nepotřebujeme, přineste tento náš cans papíru. Tak přivalím jiný a oni na mě vyjeveně zírají, proč jsem jim stále nedonesla ten první papír. No na zabití. První elektřinu jsem platila až v srpnu, tak dlouho přepis trval.
Když mi odmontovávali plynoměr, byla jsem zrovna na druhém konci republiky a nemohla jsem přijet. Prý se termín dá změnit, psali v sms. Tak jsem jim agilně hned volala, ano dá se to změnít z 18. na 19. Vlastně počkat, ve vašem případě to již nejde, 26. by již nastal černý odběr??? COŽE? To jako vážně? Jediné štěstí je, že mám hodné kamarády, ktěří si za drobnou úplatu udělali výlet do Ústí a otevřeli plynařům.
Pokračování příště: Kuchyň a plány
