Zdravíme všechny stavebníky, kteří se rozhodli do toho pustit stejně jako my. Začátky byly podobné jako u spousty dalších lidí – oba jsme z rodinných domů, které postavili / opravili naši rodiče a nikdy jsme zvláště nepřivykli představě bydlení v malém bytě.
Bydlíme v podnájmu v Brně, kde pracujeme a v podstatě hned po sestěhování k sobě jsme byli rozhodnutí, že se začneme dívat po něčem trvalejším. Po asi minutovém zvážení a porovnání ceny bytů v Brně bylo jasné, že stavba domu bude stát asi zhruba stejně.
A tak jsme tedy na podzim 2015 začali pátrat po vhodném pozemku/domě na rekonstrukci. V této fázi jsme byli velmi „naivní“ a s představami v oblacích jsme si mysleli, že by bylo fajn bydlet třeba v některé okrajové čtvrti Brna. Po prvním hledání jsme poněkud rozšířili perimetr nejprve na Brno-město a venkov, o malou chvíli později na celý Jihomoravský kraj.
Na leden 2016 jsme měli naplánovanou první prohlídku rozestavěného domu k dokončení. Trvalo půl roku, než jsme našli vhodný pozemek. Za tuto dobu jsme prošli spoustou fází – od starých domů k demolici nebo rekonstrukci, přes zahrady v zahrádkářských koloniích až k pozemkům. Všechno mělo svá pro a proti samozřejmě, ale nakonec nám rozhodnutí stavět nový dům přišlo nejrozumnější.
No…nový sice ano, ale rozhodně ne na zelené louce. Po různých peripetiích, kdy jsme upustili od okraje Brna a dokonce vlakové zastávky (ceny pochopitelně rostou několikanásobně, když je v obci přímé vlakové spojení) jsme se ocitli na pozemku asi 30 km na jih od Brna s výhledem na Pálavu. Na pozemku ovšem stál pozůstatek starého baráku a hospodářských budov, které předchozí majitel začal bourat, ale nedokončil. To se nám nezdálo v tu chvíli vůbec jako překážka – naopak, řekli jsme si, že tam bude spousta materiálu, který by se mohl později využít při stavbě.
Z pozemku jsem byla nadšená a byla jsem rozhodnutá, že jej musíme mít hned po prohlídce. Ze zkušeností našeho kamaráda, který chvíli předtím kupoval byt, jsme byli přesvědčeni, že musíme pozemek rezervovat ideálně hned další den, aby nám jej někdo „nevyfoukl“. No zas tak žhavé to nebylo, jak jsme se později dozvěděli, ale stejně jsme v podstatě během 1 dne ověřili co šlo, abychom si byli jistí, že nás nikdo neošidí. Zašli jsme si na katastr pro výpis, že na pozemku není žádná zástava nebo exekuce a zavolali starostce obce, zda nemá nějaké informace, abychom zjistili, zda realitní makléřka a prodejce, se kterými jsme se na pozemku sešli, nám opravdu v ničem nelhali. Nechtěli jsme nic podcenit. Všechno bylo v pořádku a za 2 dny jsme již podepsali rezervační smlouvu a složili poplatek realitce. Protože jsme měli peníze z vlastních zdrojů, nebylo potřeba čekat prozatím na vyřízení hypotéky a smlouvu jsme tedy podepsali o necelý měsíc později, v červenci 2016.
V srpnu byl pozemek náš :-).