
Zdravím svépomocné stavebníky a chci v první řadě poděkovat všem z Vás, kteří jsou pro mě už nějakou tu dobu inspirací. A hlavně chci poděkovat Pavlovi Tesárkovi, který byl před časem jedním ze dvou lidí, díky kterým jsem se pro svépomocnou stavbu rozhodl i já.
Rozhodnutí, které popisuje titulek, proběhlo v našem případě před více než dvěma lety. A bylo o tom, zda dům, který žena, dá se říct, zdědila, úplně srovnáme se zemí, nebo zachováme a "jen" zrekonstruujeme. Rozhodli jsme se nakonec pro rekonstrukci. Pokusím se proto stručně popsat náš příběh, ale především ukázat, co je podle nás dobré zvažovat, když se někdo rozhoduje, co se starým domem.
Na začátku jsme do domu vodili různé stavaře, známé i méně známé, aby nám řekli na dům svůj názor. Všichni se shodli, že dům je konstrukčně ve velmi dobrém stavu. To později potvrdil i statik, od kterého jsme si nechali udělat posudek, když už jsme měli úvodní představu o tom, jak dům změnit. Ve stručnosti by se důvody pro zachování (většiny) domu daly shrnout do následujích bodů:
- téměř žádné praskliny ve zdech, kvalitní betonové schodiště, prostě výborný stav nosných konstrukcí
- podsklepení domu bez zásadního problému s vlhkostí (některé stěny samozřejmě zvýšenou vlhkost vykazují)
- něco, co by šlo nazvat úctou k tomu, co je (dobře) postavené - dům navíc stavěl prastrýc mé ženy svépomocí
- rozumné nadisponování domu (vnitřní nosná zeď prostor dělí na menší část severně a větší část jižně k obývání)
- představa, že bychom mohli ušetřit peníze a dost práce (tím jsem si nebyl a stále nejsem jistý)
Co se týče peněz, objemu vzniklých odpadů a obecně nějaké ekologičnosti, myslím, že i v takovém případě jako je náš, není vůbec snadné říct, že kompletní rekonstrukce domu namísto kompletní demolice je levnější, s menším množstvím odpadu a šetrnější k životnímu prostředí. Je to kvůli tomu, že starý dům vždycky skrývá nějaké překvapení, materiály té doby mají často nezjistitelné vlastnosti, pramálo se uplatní modularita (např. co do velikosti tvárnic a umístění otvorů), dodatečné odizolování je vždy náročnější, spousta demoliční práce nelze provádět jinak než ručně, je o dost pracnější vypracovat projekt atd. Když to ze svého současného pohledu shrnu, téměř v každé etapě stavby je kompletní rekonstrukce místo kompletní demolice náročnější, což většinou znamená dražší. Čili ušetří se jen na tom, co může zůstat a využije se a ještě je otázka, jestli to stojí za tu zvýšenou pracnost téměř všude jinde. V našem případě šlo z tohoto pohledu především o sklep, který by dnes novostavbu dost zdražil, ale nám už stojí a docela pěkně :-) A také v našem případě bylo možné udělat novou skladbu podlah a přitom nám vyšlo schodiště vzhledem k úrovním podlaží, což je hodně zásadní detail, který by mě samotného napadl až když už by bylo dost pozdě.
Na druhou stranu se nám líbí, že nezastavujeme další kus louky nebo pole, ale využíváme místo, které už je zastavěné a svým způsobem i dobrou práci někoho před námi. Ona totiž rekonstrukce má i jiné výhody, například:
- základy jsou sedlé a prověřené časem
- okolí domu je zpravidla zastavěné a urbanisticky už utvořené
- dům je v katastru a má číslo popisné
- při rekonstrukci nejsou kladeny tak přísné nároky (např. NZÚ)
- dům je buď přímo zasíťován, nebo je zasíťování snazší (i nutná rekonstrukce přípojek je administrativně výrazně jednodušší než jejich nové budování)
Ale zpět k našemu příběhu. Při rozhodnutí dům nezbourat bylo zároveň zřejmé, že bude vyžadovat velkou rekonstrukci. Především proto, že byl budován (i když velkoryse) pro dvě osoby a ne pro rodinu, kterou plánujeme my. Domlouvili jsme se s kamarádem architektem, na vytvoření studie domu. To byl konec roku 2017. V té době jsem také začal dům vyklízet, protože byl úplně plný věcí. Při prvním návrhu od architektů (kamarád pracuje rád ve dvojici) jsme si nechali záměr posoudit od statika, který konstatoval vzhledem ke stáří domu velmi dobrý stav konstrukcí a dal dvě podmínky, které jsme si sloučili do jedné. Těmi podmínkami bylo vytvoření jedné horizontální betonové konstrukce, která dům sváže a posílení trámů stropu 1.NP. Takže jsme se rozhodli pro vytvoření betonového stropu nad 1.NP, který nahradí stávající trámy. Nejzásadnější podobu vtiskli architekti během jejich prvních návrhů, které byly v řádu týdnů. Pak se spíš ladilo, až jsem si říkal že té jejich práce bylo až zbytečně moc vzhledem k tomu, že pak to do ruky vezme ještě projektant. Ale musím uznat, že architekti vtiskli domu několik úžasných myšlenek, které by nevymyslel ani jeden z nás a ke kterým by se projektant třeba neodvážil. Přidělávají mi práci už teď a ještě mnohem víc budou, ale myslím, že to po zbytek života budu oceňovat.
Ze studie tedy vzešla podoba domu a tím pádem i podoba rekonstrukce - ubouráme dům po úroveň stropu 1.NP, uděláme dvě nové přístavby (jen přízemní) a na obdélníkovém půdorysu uděláme plnohodnotné 2.NP, které bude i nad garáží. Z různých variant střechy jsme zvolili klasickou sedlovou. Se studií od architektů jsme šli za projektantem. Vsunul bych jen, že není snadné najít projektanta, který zodpovědně udělá projekt takovéto rekonstrukce - přestavby. A také, že cena, kterou jsme za projekt zaplatili té pracnosti skutečně odpovídá.