Abych to zkrátila, velkého pozemku s výhledem se nevzdáváme, jdeme bydlet jinam.
I když to mám ve svém rodném městě ráda, naší představy jsem se vzdát nechtěla. Jde o to, že dům pro nás není jen obyčejné místo, kde budeme bydlet. Dům, tak jak jej chceme, přesahuje do společné záliby, společného koníčku, kterému se chceme společně věnovat. Někdo má zkrátka rád svou zahrádku nebo cestování, my se chceme motat kolem domu.
Nakonec mě tedy manžel přesvědčil, ať jdeme hledat jinam. Ve chvíli, kdy jsem myšlenku vřevzala a zpracovala, se nám otevřely úplně jiné obzory. Výběr byl o tolik bohatší než u nás!
Co nakonec rozhodlo?
Věděli jsme, že chceme velký pozemek v blízkosti lesa, nejlépe ve svahu, s pěkným výhledem. Když jsme vyřešili problémy jako dostupnost do našich zaměstnání, občanskou vybavenost a cenu, rozhodl pocit. Našli jsme totiž něco naprosto neuvěřitelného.
Pozemek, o kterém se nám ani nesnilo
V dobré dojezdnosti do zaměstnání, 500 m od autobusové zastávky a obchodu, na kraji obce, ve slepé ulici, ve svahu u lesa (část pozemku opravdu přechází v les!). Pokud bych ho neviděla, řekla bych, že takové parcely jsou všechny zabrané. Ale tahle ne.
Pod námi se rozkládá údolí, výhled je báječný. Ze severu les, z východu travnatý svah, který by (snad) neměl být nikdy zastavěný, dole pod námi z jihu slepá ulice a pěkné novostavby. ze západu chatky, které neslouží k celoročnímu obývání. Neskutečný klid a krása všude kolem. Na pozemek se nám chodí pást srnky a srnčata.
Nevýhody: vysoká cena, pozemek nebyl zasíťovaný a bylo k němu zapotřebí vybudovat vlastní příjezdovou komunikaci (po vlastním pozemku) v délce cca 80 m.
Po dlouhé úvaze a korekci ceny jsme nakonec usoudili, že podmínky jsou pro nás přijatelné. Po několika dalších peripetiích jsme se stali hrdými majiteli.
Čeká nás spousta práce. Držte nám palce, ať se s ní popereme se ctí a stále trvajícícm nadšením.
PS: Emoce především?
Před první cestou na pozemek jsem se necítila dobře. Řešila jsem vážné rodinné neshody, do toho měl náš malý syn rozjeý silný atopický ekzém. Byly to hodně vypjaté chvíle. Na pozemek se mi tehdy ani nechtělo. Kdyby už na mě manžel v autě nečekal a nepřemlouval mě, že mi výlet udělá dobře, nejela bych. Jakmile se před námi krajina začala vlnit, napětí a stres ze mě pomalu spadávaly a já byla čím dál víc nadšená. Když jsme pak dorazili k parcele, obec i samo místo mě doslova nadchly. I když ze začátku nevypadalo, že bychom pozemek mohli mít, začali jsme do obce jezdit na výlety. Jen tak, dívat se, kochat atmosférou. A tak to vlastně začalo...
Lucie
bydlimeulesa.cz